THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věrní fanoušci nezapomínají, a i kdyby náhodou, máme tady institut minialba pro případ, že na regulérní řadovku je ještě stále čas. Trio vagabundů BLACK TUSK si právě touto krátkou smrští vyplňuje prostor mezi posledním a následujícím albem a dělá to opět stylem pro sebe typickým. Někdy je vcelku jednoduché psát recenze kapel, jež svůj styl nehodlají nijak reformovat. Nabroušená metalová jízda opět jednou bezohledně vlítne do vašich příbytků a chová se přitom jako neurvalý křupan z amerického Jihu.
Snad jen trošku zmínka o zvuku, který je opět o něco více obhroublejší, přičemž kytary lze pojmenovat jako zvukové ztvárnění Válcoven plechu Frýdek-Místek. Ani ty smyčce v úvodu „The Weak And The Wise“ neznamenají žádnou výhybku z předem nalajnované tratě. Jakmile se ozve basa a po ní další výkřik jednoho z trojice opět se naprosto účelně doplňujících vokalistů, je vše zpět na svém místě.
Bez nějakých prodlev, či zdržujících blbůstek to celé pěkně odsýpá v agresivně demonstrativním stylu, kde však zároveň není příliš místo pro pózy. Pakliže za ně nepovažujeme až důslednou snahu o dřevorubeckou image (bezpochyby v tomto případě nepředstíranou), jež jde ruku v ruce se zdrcující hudební náplní. Jednotlivé kytarové riffy opět nepřekvapí, ale jejich dávkování a údernost je přesně tím, co si lid žádá. Hobluje se o sto šest, občas se na okamžik zpomalí a pak se znovu jede do plných a jako celek to šlape bez jakýchkoliv nudných pasáží. Prostě řádně nakopnutá metalová party.
Minule jsem zde řešil dilema, zda-li má cenu investovat svoje peníze a čas do další a další produkce podobných uskupení, ale „Tend No Wounds“ mě přesvědčilo, že tady není moc co řešit. Samozřejmě ve prospěch BLACK TUSK. Ti sice znovu nepřinášejí nic světoborného, ale nechat se z času na čas pořádně nakopnout má taky něco do sebe, nemyslíte?
6,5 / 10
The Way Forward (2024)
T.C.B.T. (2018)
Pillars of Ash (2016)
Tend No Wounds (EP) (2013)
Set The Dial (2011)
Taste The Sin (2010)
Passage Through Purgatory (2008)
The Fallen Kingdom (2007)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.